Když se lesy pestře zbarví, když podzimní vítr shodí poslední listy ze stromů , pak přichází listopad s „dušičkami“, listopad nazývaný také měsícem mrtvých. Mlha a přítmí ovlivňují pohodu člověka. Památka zesnulých nám připomíná život i smrt a dává nám podnět k úvahám.
V tomto roce , v říjnu, jsme slavili 20. let od založení Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Při té příležitosti se také hovořilo o starých hrobech a o jejich péči. Bylo konstatováno, že jsou hroby zanedbané, že se rozpadají a neudržují. To souhlasí, ale měli bychom se také zamyslet proč.
Když byla většina německého obyvatelstva po válce vyhnána, zůstalo mnoho hrobů bez péče. Některé hroby byly opatrovány českými příbuznými, nebo německými rodinami, které na odsun nemuseli. V některých obcích převzali hroby noví obyvatelé, kteří se nastěhovali do prázdných domů. Starali se o hroby a v současné době se tyto hroby staly posledním odpočinkem i pro ně. Proto jsou na těchto hrobech nyní české nápisy.
Hroby, které měly architektonickou hodnotu byly zmapován místními orgány kulturních památek a některé hroby významných rodin byly předány buď do opatrovnictví firem či měst.
Mnoho německých hrobů bylo zakoupeno českými obyvateli, nu a ty poslední, které nikomu nepatří chátrají.
Mnoho německých hrobů bylo po roce 1989 opět převzato příbuznými ze zahraničí, o některé hroby se starají krajanské spolky a na některých místech byly upevněny vzpomínkové tabule, které připomínají společnou historii i život v daných lokalitách.
Na vše svaté je v křesťanských rodinách zvykem, že se na zemřelé vzpomíná a že se za ně pozůstalí modlí. S květinovými kyticemi, věnci a svíčkami se zdobí hroby, tím se vyjadřuje sounáležitost mezi mrtvými a živými.
Dříve byly hřbitovy kolem kostelů, dnes jsou většinou za městem v krásném parkovém prostředí, které jsou i živým oázou klidu.
U národů, které jsou silně věřící nevyvolává smrt strach, ale znamená jen rozloučení na čas. V jejich očích není smrt konec, ale začátek něčeho nového.
U hrobu si člověk uvědomuje, jak mu dotyčná osoba chybí, co pro něj znamenala. Každá květina, každá větévka je znamení pospolitosti. Každá svíce, každá lucerna spojuje mrtvé s námi živými a vyřazující světlo dosahuje i na hroby opuštěné či vzdálené.
A v tomto smyslu bychom chtěli na všechny naše zemřelé vzpomenout. Na všechny naše předky, kteří se nedožili míru, na všechny kolegy, kteří s námi nemohou 20. leté jubileum oslavit a také na všechny, kteří svůj poslední odpočinek našli v daleké cizině.
Na tomto místě bychom chtěli poděkovat obcím a městům, které spolupracují s krajanskými spolky na obnově hrobů, nebo na umístění pamětních desek. Není to vždy jednoduché prosadit pamětní místo pro německé občany, vždyť se stále ještě potýkáme s různými předsudky. Proto bychom si této vstřícnosti a spolupráce měli velmi vážit.